Byl jsem nedávno při svém rozhovoru s (proti)kandidátem na hejtmana JČ kraje tázán, proč jako strana (SZ) tolik podporujeme Duhu (Hnutí Duha), a proč děláme ze Šumavy politickou věc.
Neděláme ze Šumavy politickou věc. Ona jí je. Samozřejmě, v masmédiích to vypadá tak, že spor je odborný: kácet, nebo nekácet? Chceme Šumavu zelenou, nebo suchou? Máme rádi přírodu? A zvířátka? Je kůrovec démon, nebo beruška?
Šumava je politikum z každého hlediska. Spory, které se dnes kolem Šumavy vedou, mají tolik úrovní, že snad ani sami aktéři oněch sporů nejsou schopni zhodnotit všechna hlediska. Jeden z nich je ale zásadní: absence zákona o Šumavě. Tento nanejvýš potřebný zákon schází celých 20 let. Zákon, kde by bylo jasně řečeno, jaké jsou cíle NP Šumava, a jak jich má být dosaženo. A zákony jsou, jak známo, politická věc.
Tak se tedy napíše Zákon. O to tady teď kráčí, na tom se pracuje. Na jedné straně ti, kdo by rádi Šumavu zpřístupnili všem lidem a kdekoli, na druhé straně ti, kdo by ji nejraději uchránili před lidskými vlivy celou. Samozřejmě, že obě tato stanoviska jsou maximální, ale o to tady jde: maximalizovat požadavky, aby bylo z čeho ustupovat: na obou stranách!
To jsou ale pouze ty viditelné třecí plochy. To, co je pod povrchem, zůstává skryto, a to je to, čeho se Hnutí Duha bojí, a ke kteréžto obavě se kloní i Strana zelených, nebo přinejmenším my z jihu Čech: že se nejedná o pouhé vyladění zájmů „turisté vs. Příroda“, ale o obchodní zájmy několika jednotlivců, kteří se skrývají za zájmy o „krásnou zelenou Šumavu“, ale už neříkají nahlas, že jim náhodou velmi dobře vyhovuje, když jimi kdysi nakoupené pozemky se budou moci státi stavebními, nebo že snížený status NP umožní stavbu nových lanovek, sjezdovek, akvaparků a podobně. Hnutí Duha na Hluboké poukazovalo na předpokládané propojení politiků ODS a ČSSD s podnikateli, kde si pod rouškou demokracie a cinknutých výběrových řízení dohazují obchody a upevňují moc. A tuto obavu z „ukradené demokracie“ s Duhou sdílíme.
Abych se vrátil k vlakům z titulku… Měl jsem možnost poslechnout si telefonický rozhovor vlivného politika ODS s někým, kdo má co mluvit do toho, které vlaky kraj objedná a kam pojedou, kdy (to je v kompetenci krajů). Monolog na „mojí“ straně telefonu vypadal asi takto: „Hele zkus mu to tam natáhnout! Já vím že je to těžké až skoro nemožné, ale ty bys‘ to měl zvládnout! Prosím tě je to náš starosta, teď mne tady o to prosil, přece ho nenecháme padnout, když mu tam nedáme spoj! No, je od nás z ODS, tak ho přece musíme podpořit! Dobře? Zkus to, udělej co se dá, děkuju!“
Na této malé ukázce „politiky“ jsem viděl, „jak se to dělá“. Je to podobné, jako v mnou jinde zmiňovaných úplatcích starostům kolem Temelína: díky cizím penězům je podporován ekonomický nebo politický zájem právě vládnoucí kliky. Je to ještě demokracie? Dá se s tím ještě „bojovat“ slovem a argumentem, nebo už jsme ve feudalizmu, a je zde vše zabetonováno navěky? A jak s takovou informací naložit?
Inu, opravdu jsme asi donkichotská strana…